Začali jste podnikat a nemáte teď tolik času na rodinu jako dřív? To je naprosto normální a přirozená fáze, kterou na začátku podnikání prošel asi každý. Říkáte si, že v prvním roce nebo dvou to tak zkrátka je. Je třeba zabrat a rozjet se. Rodina to pochopí.
To sice ano, zároveň se v tom může skrývat past. Docela malá, dlouho si jí nemusíte vůbec všimnout… Jmenuje se odcizení a chytil se do ní jeden můj klient. Rozjel podnikání a dal tomu všechno. „Proto, aby mohl rodině dopřát.“ Jen si neuvědomil, že je při tom odstavil na druhou kolej a došlo mu to až při zásadní krizi ve vztahu s manželkou. Nejdřív na ni a na děti neměl čas vůbec. Pak byl ochotný věnovat jim ho spoustu, ale oni už o to tak nějak nestáli…
Na odcizení je zrádné to, že k němu nedojde ze dne na den. Postupuje plíživě, hlavně v dlouholetých vztazích. Dost často si ho nevšimneme, dokud nás na něj neupozorní až nějaký jeho důsledek (např. nevěra). Co je v tu chvíli nejvíc frustrující? Neexistuje rychlé řešení. Nestačí otočit poměr a začít trávit s blízkými více času. Cesta ven z takové krize je o: novém způsobu komunikace, postupném budování vztahu a důvěry, schopnosti dopřát čas sobě i ostatním, bez tlaku a obviňování.
To nejdůležitější? Obrátit pozornost zpátky k sobě a být ochoten se posunout. Podívat se upřímně na vlastní pocity a emoce a naučit se s nimi dále pracovat. Tohle bylo pro mého klienta asi tím nejnáročnějším v celém procesu: přestat se obviňovat a netlačit na rychlé „vyřešení“ situace. Jak tomu všemu předejít, nejen při rozjezdu podnikání? Jak to zachytit u sebe včas? Vnímat sebe, svoje pocity a vnímat lidi kolem. Umět se pravidelně zastavit a podívat se na to, jestli mi někde něco zásadního neuniká. Reflektovat, jak mi ve vlastním životě je a nakolik se mi daří balancovat práci a ostatní oblasti života. Ptát se svých blízkých na jejich názor a vnímat, co říkají. Otevřeně komunikovat. Přeji, ať se vám daří dlouhodobě balancovat všechno to, co je právě pro vás důležité.
