Dá se říct, že celý náš život je nepřetržitou sérií rozhodnutí. Většinu z nich děláme automaticky, aniž bychom jim věnovali pozornost. Jiná si potřebujeme více či méně rozmyslet. A pak jsou ta, u kterých víme, že ať zvolíme kteroukoliv z variant, zásadně to ovlivní celý náš život. Tady se často zasekneme. A přitom k tomu, umět se rozhodnout „správně“ i když nám na tom fakt záleží, stačí tak málo…
Do kategorie zásadních životních rozhodnutí patří situace, se kterými se na mě občas obracejí klienti. Stojí před rozhodnutím a neví, co zvolit. Cítí se paralyzovaní.
Co mívají společného
Problém, se kterým přichází, se neobjevil ze dne na den. Zpravidla se jedná o situaci, která se vyvíjela postupně. Jen se rozhodli ji ignorovat, protože to bylo jednodušší než ji řešit.
Tohle je úplně normální a, pokud s tím nepracujeme vědomě, máme tendenci dělat to do určité míry všichni.
Máme svoji vysněnou představu o tom, jak by náš vztah, práce nebo cokoliv dalšího mělo vypadat. A pak je tu realita, která se od toho ideálu liší. Cítíme, že to neladí, ale hlava říká, že je to dokonalé, takhle jsme to přece chtěli! A tak ve snaze udržet ten vysněný obraz potlačíme divný pocit v sobě a děláme jako že nic.
Jenže to dlouhodobě nefunguje. Drhne to, není nám v tom dobře. Až jednoho dne nastane zlom a uvědomíme si, že už to tak nejde dál.
Jaká je nejčastější reakce?
Chceme to vyřešit hned teď.
Jenže nevíme, jak se rozhodnout. Hlava hází stejné argumenty pořád dokola, emoce jsou na houpačce, jsme zacyklení. Nastupuje tunelové vidění. Vidíme jen daný problém, nevnímáme nic kolem.
Co je charakteristické?
Potřeba rozhodnout se správně.
Jenže jak? Když se pohybujeme v bludném kruhu a hlava už nic nového nevymyslí…
V urputné snaze toho dosáhnout dělá většina lidí stejnou chybu: radu, jak na to, hledá tam venku. Ale pokud to má být rozhodnutí správné pro nás, potřebujeme ho najít sami v sobě.
Opuštění bludného kruhu
Abychom mohli cokoliv rozhodnout a věděli, že je to v danou chvíli to naše, potřebujeme získat odstup.
To zpravidla obnáší práci s nepříjemnými pocity a emocemi, které v souvislosti s tou situací prožíváme. Tím se zároveň učíme vnímat sami sebe a uvědomovat si svoje potřeby. Výsledkem je uvolnění vnitřního tlaku souvisejícího jednak se situací samotnou, jednak s potřebou vyřešit ji co nejrychleji. Přichází nadhled. Najednou vidíme širší souvislosti a možnosti, které jsme si do té doby neuvědomovali.
V další fázi obracíme pozornost k sobě. Jdeme do většího kontaktu sami se sebou. Cítíme, co potřebujeme, kam nás to táhne. Někdy je to něco úplně jiného, než řešení, které se nabízelo na začátku, kdy jsme jeli na velkých emocích nebo to naopak diktovala jen hlava.
Efektivní řešení
Když o tom mluvím s klienty na úvodní schůzce, je pro ně občas těžké představit si, že by se dostali do takového stavu. Navíc si přece přišli pro rychlé řešení…
Chápu a uznávám: bylo by tak boží, kdyby to šlo na lusknutí prstů!
Bohužel nejde. Je to proces, ale když vás jím někdo provede efektivně, nemusíte se v něm plácat týdny nebo měsíce. Získání nadhledu, jak popisuji výše, může být otázkou jednoho setkání. S odstupem přichází větší kontakt se sebou a pak pocit, taková vnitřní jistota, že víte, co udělat. Byť se toho třeba bojíte. I s tím vám dokážu pomoct, pokud se pro to rozhodnete…
Proč vlastně hledat v sobě?
Kvůli niterné jistotě, že děláte to nejlepší, co v danou chvíli můžete. Tu vám není schopen dodat nikdo jiný.
Navíc když tímto procesem projdete, našli jste znovu svůj vnitřní kompas a umíte ho používat. Ať už se jedná o složitou situaci v zaměstnání, rodině nebo v byznysu.
K tomu, abychom se uměli „správně“ rozhodovat, stačí vlastně fakt málo: vnímat sám sebe, svoje skutečné potřeby a ladit svůj život průběžně podle nich.
Přeji vám, ať se vám to daří.
